Vážení přátelé, jak jsme slíbili, tento týden se můžete těšit na první várku kapel potvrzených pro nadcházející třináctý ročník naší/vaší domácí metalové veselice. A začneme vskutku zostra čtyřmi headlinery, z nichž tři se k nám vrací po neproběhlém ročníku 2020 a toho čtvrtého u nás na Broďáku přivítáme premiérově! Přivítejte tedy: 

DYING FETUS (us)

Netřeba chodit kolem horké kaše. DYING FETUS patří mezi jednu z hlavních ikon death metalu. Tečka. Svou dráhu nastoupili již v roce 1991, kdy chytli zhurta se rozjíždějící death metalový vlak, v jehož čele si to šinuly party jako Cannibal Corpse, Suffocation nebo Obituary, a záhy tak rozšířili řady tohoto elitního spolku. Na čelních pozicích se DYING FETUS v rámci žánru drží dodnes, což je už úctyhodných dvacet osm let. Klíčem k tomuto úspěchu byly, zejména v počátcích, četné koncerty, které se mimo jiné vyznačovaly nezměrnou dávkou energie. Netrvalo tak dlouho a akční rádius skupiny se rozrostl z východního pobřeží USA prakticky na celé Státy (to jsme někde v roce 1996) a odtud už je asi jasné, jak bude příběh pokračovat. Turné ke třetí desce „Killing on Adrenaline“ přivedlo kapelu do Evropy a rovněž na celou řadu významných festivalů. Skladby DYING FETUS se objevují na mnoha kompilačních albech a formace neúnavně poskytuje rozhovory. Hlavně však maká na dalším smrtícím materiálu. Ten přichází s úsvitem nového milénia. Pod hlavičkou renomovaného vydavatelství Relapse Records se objevuje deska „Destroy the Opposition“, jež je považována za jednu z nejlepších nahrávek kapelní diskografie. Skupina zde do detailu rozvíjí nosná témata své tvorby, která se týkají především kritiky socio-politického systému. Právě anti-mainstreamový postoj je jedním z poznávacích znaků formace a kapela s ním nešetřila ani na následujících počinech, z nichž nelze nezmínit třeba famózní „Reign Supreme“ (2012) nebo prozatímní studiovou tečku, „Wrong One To Fuck With“ (2017). Tento masakr přitom opět posunul laťku zvukového extrému o notný kus dál. Album překypuje brutálními breakdowny, dynamickými kudrlinkami a komplexními vokálními strukturami. DYING FETUS tak i díky němu nadále drží svou pozici jedné z nejdominantnějších sil dnešního death metalu a na MGCDF 2022 vám dokážou, že tohle nejsou týpci, s kterými byste chtěli vyjebávat.


THE OCEAN (de)

THE OCEAN jsou jednou z nejpozoruhodnějších formací dnešních dní, už jen vzhledem k jejich hudebnímu žánru, který je sám o sobě pojatý natolik široce, že zařadit tento spolek do jedné škatulky je zkrátka nemožné. THE OCEAN spojují atmosférický sludge metal, post-hardcore a progressive metal, čímž vzniká věru pestrá hudební mozaika. Tímto směrem se hudebníci vydali v podstatě od svého vzniku v roce 2001, přičemž do dnešních dnů mají na kontě devět studiových desek a koncerty po celém světě včetně těch nejzapadlejších koutů naší planety. THE OCEAN si na svých koncertech vydobyli jméno díky intenzivním představením, která otevírají mysl a posouvají ji k vyšším sférám poznání. Tím se dostáváme zpátky k jejich muzice. Spolek se svou tvorbou naposledy připomněl s počinem “Phanerozoic II: Mesozoic / Cenozoic”, tedy druhou kapitolou hudebního ztvárnění nejmladšího geologického věku Země, takzvaného fanerozoika, přičemž album pokračuje přesně tam, kde jeho předchůdce skončil a svého posluchače tak zavádí do období druhohor, třetihor a současných čtvrtohor. V obecnější rovině tak „Phanerozoic II“ zároveň završuje impozantní paleontologické putování, které THE OCEAN započali deskou „Precambrian“. Po hudební stránce je aktuální počin více experimentální a různorodý než „Phanerozoic I“, po stránce tematické naopak pokračuje v započatém. Ústředním motivem je tak i zde koncept “věčného návratu”, jenž byl asi nejpodrobněji rozpracován filosofem Friedrichem Nietzschem. Tato myšlenka zjednodušeně praví, že v nekonečném časoprostoru se veškeré dění neustále opakuje znovu a znovu. Kapelník a hlavní skladatel THE OCEAN, Robin Staps, podrobněji vysvětluje, že v průběhu historie naší Země existuje nespočet důkazů tohoto tvrzení, přičemž zřejmě nejpalčivější je skutečnost, že život na Zemi několikrát takřka zcela zanikl, aby se znovu vrátil. Stapsovo povídání o tematickém rozměru desky i o tom, proč jsme podle něj na pokraji dalšího zničení života, je věru pozoruhodné, takže v případě zájmu rozhodně doporučujeme si přečíst víc. My již pouze doplníme, že jelikož je “Phanerozoic” jako takový nyní kompletní, na MGCDF 2022 tedy můžeme očekávat naprosto grandiózní výpravu do hlubin času.


IMPALED NAZARENE (fi)

Tito pánové se s tím nikdy nemazali. Od počátku 90. let, kdy se formace etablovala ve finském Oulu, mají na svém kontě tolik vyhrocených situací, že by jejich popis vydal na slušnou knížku. Řada zrušených koncertů, otrávený nápoj pro zpěváka Slutiho666, obvinění z nesnášenlivosti vůči norské black metalové scéně, problémy s obalem desky „Ugra-Karma“, který vedl ke konfliktu s organizací Hare Krišna... A samozřejmě také kritika za patriotismus, jenž je spojen zejména s počinem „Suomi Finland Perkele“, a následné stahování tohoto titulu z pultů hudebních obchodů. Toť jen krátký výčet toho, čím si kapela prošla. Podstatné ale je, že to IMPALED NAZARENE bylo vždycky absolutně buřt. Jediné, o co skupině vždycky šlo, bylo vypustit do světa pořádnou dávku black metalového hněvu, násilí a perverzností. S tímto imperativem vznikají hned první dema z počátku 90. let, díky nimž si soubor zajišťuje, jak hraní po boku Sentenced či Amorphis, tak smlouvu s francouzským vydavatelstvím Osmose Productions. Plnohodnotný debut „Tol Cormpt Norz Norz Norz...“ (1993) se tak již chlubí hlavičkou tohoto dobře zavedeného labelu a poměrně překvapivě dosáhne na 40. místo ve finské albové hitparádě. Od tohoto okamžiku se tak začíná psát pozoruhodně dlouhá spolupráce mezi těmito subjekty (Osmose Productions vydali světově všechny studiové desky kapely). A co se IMPALED NAZARENE týče, ti si od devadesátých let stihnou vyzkoušet snad opravdu všechno – personální rošády, vyostřené vnitrokapelní spory končící bitkou, skvostná turné po boku hvězdných jmen extrémně metalové scény i nezapomenutelné festivaly. Zároveň čelí neutuchajícím zákazům a omezením tu a onde, jež někdy cílí na pódiovou prezentaci, někdy na studiové počiny. Ať si ale vzpomenete na cokoli, nenajdete jediný okamžik, který by IMPALED NAZARENE nějak rozhodil. Sakra, tady jde prostě o metal a na to ostatní kapela říká výstižné „fuck!“ Takže, jestli na to máte odvahu, tak se připravte na triumfální návrat těchto Finů do České republiky, nota bene s 13. studiovým zářezem "Eight Headed Serpent", který vyšel po dlouhých sedmi letech mlčení. Na MGCDF 2022 nebude o satanismus, perverzní sexuální témata a věhlasné „goat songy“ nouze!


VOMITORY (sw)

Švédská deathmetalová scéna je pojem. A jedním z jejích čelných reprezentantů jsou legendární VOMITORY. Ti se zformovali v roce 1989 okolo kytaristy Urbana Gustafssona a od svých nejranějších počátků chrlí do světa masakrální, přímočarý brutal death. Chlapi se nezalekli ani stagnace deathmetalu jako takového uprostřed 90. let a namísto žánrových veletočů se rovnou uvedli debutem „Raped in Their Own Blood“ (1996), jenž skupině vydobyl notný respekt a také solidní fanouškovskou základnu. Progres formace dále urychlilo vydání druhé studiovky „Redemption“ (1999). Ta souboru v první řadě umožnila přidat se na důležité evropské turné po boku Cannibal Corpse, ale zejména mu otevřela dveře do náruče renomovaného labelu Metal Blade Records. Pod jeho hlavičkou se pak v listopadu 2001 objevuje zásadní dílo „Revelation Nausea“. Právě zde totiž borci definitivně vypilovali svůj hudební styl. VOMITORY s tímto nářezem slavili úspěch nejen v hudebních obchodech, ale také na koncertních pódiích, kde se představili po boku věhlasných jmen, jakými jsou kupříkladu Vader, Marduk, Nile či Deicide. Samozřejmostí byla i účast na mnoha významných festivalech. Pánové pak nepolevili ani v následujících letech a pravidelně se připomínali jednou solidní fošnou za druhou. Žel, tato studiová cesta končí v roce 2011, kdy Švédové vydali svůj zatím poslední studiový počin, „Opus Mortis VIII“, který dokázal, že soubor i po více než dvaceti letech na scéně neztratil nic ze své intenzity, agresivity a běsnění. Leč i přesto formaci v roce 2013 takříkajíc spadl řetěz, což vedlo k ukončení činnosti. Avšak jak všichni dobře víme, tento příběh má šťastný konec. První záblesk naděje se objevil již v roce 2017, kdy VOMITORY odehráli speciální vystoupení na festivalu Summer Breeze Open Air. V tomto bodě chyběl už jen krůček k tomu, co se nakonec o rok později stalo realitou. VOMITORY u příležitosti oslav třiceti let obnovili definitivně své fungování a od té doby čile koncertují a šíří tak znovu ten nejkvalitnější švédský death. Těší nás, že si ho budeme moct vychutnat i my u nás na Broďáku, a to již v červnu 2022!

Enjoy a další kapely již brzy!


FB událost | Festivalový předprodej